top of page

Výběr dřeva

Role dřeva je rezonovat, poslat energii zpět do strun, a tím podporovat jejich zvuk. Naším cílem je dosáhnout nejdokonalejší rezonance strun.

 

Chceme-li porozumět vlivu dřevo na tón, musíme rozdělit dřevo na nejméně 5 různých kategorií:

  • Měkká dřeva

  • Průměrné měkké a husté dřeviny

  • Průměrné husté a tvrdé dřevo

  • Tvrdá a těžká dřeva

  • Tvrdá, těžká a mastná dřeva
     

Měkká a méně hustá dřeva 

V této kategorie jsou bříza a topol. Neměli by se používat na kytarové konstrukce pro jejich nízkou tuhost, hustotu. Jejich tón má střední objem a je trochu hluchý s poměrně krátkým rozpadem.

Průměrné měkká a hustá dřeva

V této kategorii jsou olše bahenni jasan, některé druhy mahagonu a další. Přináší dobrý sustain, objem a široký frekvenční rozsah tónu. 

 

Průměrné hustá a tvrdá dřeva 

Tato skupina zahrnuje velmi zvučná dřeva. Javor, nejlepší dřevo pro krky a také některá těžší dřeva jako mahagon, jasan a také ořech. Tyto dřeva produkují zvuk s výborným sustainem, velkým objemem a širokým frekvenčním rozsahem.

Tvrdé, těžké a mírně mastná dřeva

Část této rodiny převážně exotických dřevin jsou Eben, Pau ferro, Wenge ,Purple heart, Bubinga, Padouk, Zebrano, Ovangkol.  Používají se především pro hmatníky, ale i pro celé krky. Nabízejí jasný zvuk s dlouhým sustainem, ale v nižší hlasitosti. Použití těchto dřevin se doporučuje pro lamely krku (protože zvyšují tuhost krku) a na vrchní desky v kombinaci s více neutrálními dřevy jako mahagon, olše, nebo jasan. Tato tvrdá dřeva pomohou vylepšit a posílit sustain, ale také vytvořit ostřejší attack.

Tvrdá hustá a mastná dřeva

Jedná se o dřeva, ve kterých se obsah oleje a pryskyřice mohou lišit od minima jako v Rosewood, po maximum jako v Teak, Cocobolo, Bocote, Ziricote. Tyto dřeva mají tón, který se pohybuje od dobrého sustainu a sníženého objemu (minimální obsah oleje) po obecně hluchý tón (více mastné) a měly by být používány s opatrností v podstatě sníženou tloušťkou na hmatníku, nebo tenké horní desky. Například palisandr je mastné dřevo, který odečítá zvuky z rezonance krku, a měl by být používán v minimální tloušťce. Nebo tam, kde je třeba úmyslně ztmavit barevný tón nástroje, který je příliš jasný.

Při navrhování nástroje, musíme mít jasno, jaký druh tónu a charakter chceme. Soustřeďme se na dřevo. Několik grafických příkladů, které ukazují vztah mezi tvrdostí dřeva, jeho hustotu a tónem.

Role dřeva je rezonovat, poslat energii zpět do strun, a tím podporovat jejich zvuk. Naším cílem je dosáhnout nejdokonalejší rezonance strun.

 

Chceme-li porozumět vlivu dřevo na tón, musíme rozdělit dřevo na nejméně 5 různých kategorií:

  • Měkká dřeva

  • Průměrné měkké a husté dřeviny

  • Průměrné husté a tvrdé dřevo

  • Tvrdá a těžká dřeva

  • Tvrdá, těžká a mastná dřeva
     

Měkká a méně hustá dřeva 

V této kategorie jsou bříza a topol. Neměli by se používat na kytarové konstrukce pro jejich nízkou tuhost, hustotu. Jejich tón má střední objem a je trochu hluchý s poměrně krátkým rozpadem.

Průměrné měkká a hustá dřeva

V této kategorii jsou olše bahenni jasan, některé druhy mahagonu a další. Přináší dobrý sustain, objem a široký frekvenční rozsah tónu. 

 

Průměrné hustá a tvrdá dřeva 

Tato skupina zahrnuje velmi zvučná dřeva. Javor, nejlepší dřevo pro krky a také některá těžší dřeva jako mahagon, jasan a také ořech. Tyto dřeva produkují zvuk s výborným sustainem, velkým objemem a širokým frekvenčním rozsahem.

Tvrdé, těžké a mírně mastná dřeva

Část této rodiny převážně exotických dřevin jsou Eben, Pau ferro, Wenge ,Purple heart, Bubinga, Padouk, Zebrano, Ovangkol.  Používají se především pro hmatníky, ale i pro celé krky. Nabízejí jasný zvuk s dlouhým sustainem, ale v nižší hlasitosti. Použití těchto dřevin se doporučuje pro lamely krku (protože zvyšují tuhost krku) a na vrchní desky v kombinaci s více neutrálními dřevy jako mahagon, olše, nebo jasan. Tato tvrdá dřeva pomohou vylepšit a posílit sustain, ale také vytvořit ostřejší attack.

Tvrdá hustá a mastná dřeva

Jedná se o dřeva, ve kterých se obsah oleje a pryskyřice mohou lišit od minima jako v Rosewood, po maximum jako v Teak, Cocobolo, Bocote, Ziricote. Tyto dřeva mají tón, který se pohybuje od dobrého sustainu a sníženého objemu (minimální obsah oleje) po obecně hluchý tón (více mastné) a měly by být používány s opatrností v podstatě sníženou tloušťkou na hmatníku, nebo tenké horní desky. Například palisandr je mastné dřevo, který odečítá zvuky z rezonance krku, a měl by být používán v minimální tloušťce. Nebo tam, kde je třeba úmyslně ztmavit barevný tón nástroje, který je příliš jasný.

Při navrhování nástroje, musíme mít jasno, jaký druh tónu a charakter chceme. Soustřeďme se na dřevo. Několik grafických příkladů, které ukazují vztah mezi tvrdostí dřeva, jeho hustotu a tónem.

vlcek_materialy_bass.jpg

Olše – je měkké dřevo. Má nažloutlou medovou barvu. Někdy se vyskytuje černé pálení. Zvukově je vyrovnaná. Nejsilnější má střední pásmo.  Používá se na těla nástrojů. 440 kg/m3. Olše má svou zahraniční verzi, roste v Americe a říká se jí pacifická, nebo také červená. Na rozdíl od evropské olše, která roste poblíž vody, jde o strom rostoucí v lesích.

Jasan – Pro stavbu kytar se používá jak Jasan evropský, který je tvrdší a podstatně těžší, tak Swamp ash – jasan bahenní. Evropský má hmotnost 620 Kg/m3 a bahenní 400 Kg/m3. Ten roste v Americe. Nejen, že je o poznání lehčí než Evropská verze, ale má i řidší strukturu. To vše při velmi pevném a pružném základu. Oba druhy mají bělavou barvu s výraznými hnědými lety.  Zvuk má ostřejší a brilantní. Bahenní jasan je více do středních kmitočtů. Někdy vytváří figurální kresbu.

Javor – nažloutlé středně těžší tvrdší dřevo. Hmotnost zhruba 620 kg/m3.  Je neporézní a výborně se opracovává. Zvukově je brilantní a konkrétní. Používá se na těla, krky i hmatníky. Celkově je to jedno z nejvhodnějších dřev. Vyskytují se velmi často i jeho figurální formy. fládrovaný, obláčkový a očkový javor. Ty se využívají zejména pro výrobu vrchních desek. Krásný a velmi používaný pro vrchní desky je také jeho kořen. Figurální formy jsou, ale mnohonásobně dražší. Ještě jedna forma se kterou se můžete setkat je takzvaný spalted javor. Ten je na povrchu pokryt speciální plísní, která vytvoří ve dřevě různé obrazce. Vhodnost tohoto druhu je pro topy.

Jilm – Těžší tvrdé dřevo. 570 – 650 kg/m3. Má jednu z nejkrásnějších kreseb . Zvukově má konkrétní tón s dobrými výškami. Dnes je již velmi špatně k sehnání, protože stromy začaly usychat vlivem nemoci.

Ořech – Středně těžké – 500 kg/m3 málo porézní dřevo s odstíny od světlé až po tmavě hnědou. I ořech má svou Americkou verzi, ta je opět lehčí než Evropská. Výborně se opracovává.  Americký ořech má několik dalších pododrůd, které se liší vlastnostmi i zvukem. Nejvzácnější je Bastogne ořech. Je těžší než ostatní druhy a jeho zvuk i struktura jsou podobné vzácnému Rio palisandru. Stromy se však velmi špatně opylují a proto je málo k sehnání. Claro ořech je o třetinu měkčí. Zvukově je trochu podobný exotickému mahagonu. Takže teplý a kulatý příjemný zvuk, ale s výraznějsím středovýškovým pásmem. Jeho odstíny jsou místy až do fialova. Další ořech , tentokrát z Asie je Franquette, který pochází z oblasti Persie. Je tvrdší než evropská i americké verze. Ořechy se používají  na výrobu těla, topy a někdy na krky.

Ovocné stromy – hrušeň, třešeň a švestka. Jsou to dřeviny s krásnou kresbou, tvrdší a těžší. Hmotnost od 500 kg/m3 do 600kg/m3. Většinou se používají na výrobu hmatníků. V některých kombinacích zní velmi zajímavě. V Německu se pro výrobu hmatníků například švestky i speciálně pěstují. Dobře se obrábí , moří a leští.

Oliva –  Olivy mají krásnou kroucenou kresbu hnědé barvy. Jejich dřevo má vyrovnaný zvuk. Je to tvrdé těžké dřevo s minimální porézností. Hmotností 900 kg/m3 je asi nejtěžší v Evropě rostoucí dřevinou. Používají se hlavně pro výrobu topů, někdy na krky nebo na odýhování hlavy.

Exotické dřeviny:

Mahagon – dřevo střední váhy a střední tvrdosti. zhruba 500 kg/m3. Je porézní, má hnědou až načervenalou barvu. Při bočním dopadu světla dělá velmi pěkné odlesky. Sesychání je střední a při schnutí málo pracuje. Zvukově je mahagon s teplým kulatým tónem. Používá se na těla, krky a figurální formy i na topy kytar. Dřeviny, které jsou mahagonu vlastnostmi velmi podobné jsou Sipo, Khaya je o něco lehčí, Sapeli a Meranti.  Swietania macrophyla  někdy označovaná jako Honduras mahagoni je  v podstatě jediný pravý mahagon. Je poměrně vzácná a cenově zhruba třikrát dražší než podobné dřeviny, které ji někdy nahrazují. V součastné době je již dřevo pod ochranou CITES, takže do zemí EU se nedováží.

Eben – dřevo které je velmi těžké a velmi tvrdé. Hmotnost 1000 kg/m3 . Má černou barvu. Extrémní pevnost v tlaku a ohybu. Silně sesychá, ale při schnutí nepracuje. Zvukově je velmi výrazný a  konkrétní. Použití je vzhledem k váze nejčastější na hmatníky, dělají se z něj i kobylky a nulté pražce.  Také Eben má svoje figurální druhy. Striped ebony – černobíle pruhovaná verze, Macassar černo oranžové pruhy. Tyto odrůdy se používají i pro topy. Všeobecně je eben považován za dřevo rostoucí v Africe. Má i asijský ekvivalent, který je do hněda, z Asie pochází i zmíněný Macassar.

Palisandr – často se používá anglický název Rosewood – růžové dřevo, podle vůně, kterou dřevo za syrova vydává. Palisandr je porézní středně těžké, tvrdé dřevo. Hmotnost 700 – 800 kg/m3. Minimálně sesychá. Vyskytuje se ve všech odstínech hnědé. Zvuk má teplý a kulatý. Používá se ho pro všechny součásti kytary – hmatníky, krky i těla. U nás je k sehnání většinou Indický palisandr. Je však chráněný CITES . Nejvíce ceněný pro hudební nástroje je brazilský Rio palisandr. Ten je však chráněný CITES a do zemí EU se nedováží.

Ovangkol – někdy se vyskytuje pod názvy Amazouke nebo Dgibouti. Jeho domovina je opět v Africe. Je to těžší tvrdší dřevina žlutohnědé barvy. Hmotnost 720 kg/m3. Poréznější. Má výrazné pruhování. Matný lesk. Při opracování dráždí sliznice. Zvukově spíše brilantní. Používá se pro výrobu krků, vrchních desek u baskytar i pro celá těla.

Bubinga –  těžká tvrdá dřevina, středně porézní, hnědé až hnědočervené barvy. Hmotnost 820 kg/m3. Při schnutí téměř nepracuje. Často se vyskytuje i její figurální forma – Bubinga pomele, která vytváří bublinové obrazce a Bubinga kewaziango ta má kroucená divoká léta.. Vyrábí se z ní krky, hmatníky, vrchní desky a u baskytar i celá těla. Je však chráněný CITES .

Padouk – těžší a tvrdší dřevo červené barvy. Hmotnost 700 kg/m3. Má menší poréznost a velmi dobře se opracovává. Velmi málo sesychá, mechanicky odolný.  Zvukově vyrovnaný s mírně zvýrazněnými brilantními výškami. Zvuk se dobře prosadí a má výrazný attack. Používá se na těla krky a topy. Při oracování dráždí sliznice.

 

Zebrano – černobílé dřevo s výraznými pruhy. Zvukově je vyrovnané v celém spektru. Výrazné harmonické kmitočty. Má střední tvrdost, hmotnost 700 kg/m3,  je porézní . Využití je především pro topy a na krky.

Pauferro – žlutohnědé dřevo vlastnostmi podobné palisandru, zvukově však je výrazné a brilantní. Pauamarello – žlutá barva. Nejčastěji je k vidění na hmatnících,

Wenge – porézní, těžší a tvrdé dřevo – 820 kg/m3 tmavě hnědé barvy. Matný lesk. Vysoká mechanická pevnost. Odolné proti vlhkosti. Má vyrovnaný zvuk. Používá se nejčastěji na hmatníky a občas na krky.

Black chery – černá ( americká ) třešeň. S tou naší nemá nic společného. Dřevo využívané renomovanými staviteli akustických kytar na luby a zadní desky. Skvěle se hodí i pro hollow body kytary ( nástroje s frézovanou dutinou ), kreré využívají piezo snímání. Zvukově a zpracováním je trochu podobná javoru má, ale  středovější  podání zvuku. Na solidbody kytary se používá málo především kvůli vyšší váze.

Purpleheard – dřevo purpurové barvy, střední váha, vysoká tvrdost,  střední poréznost.

bottom of page